Krize české parlamentní demokracie.

čtvrtek 18. únor 2010 19:29

    Demokracie se v česku uskutečňuje prostřednictví poslanců, ve svobodných volbách  volených zástupců lidu,  většinou členů té které politické strany,  finančně  podporované   stoupenci, obvykle podnikateli, kteří potřebují získat přístup ke státním a veřejným zakázkám a tím k finančním a hmotným zdrojům státu a obcí. Ty ovšem pochází z daní všech občanů.   Příčiny krize české parlamentní demokracie  jsou v podstatě dvě. Zaprvé je to vyrovnanost elektorátu, to je přibližně  té  třetiny občanů, kteří se voleb vůbec účastní. Jsou rozděleni přibližně půl na půl na levici a pravici, takže po volbách nastává patová situace, neboť nelze sestavit efektivní  vládu. To se pravidelně opakuje a s největší pravděpodobností tak skončí i letošní volby.V posledních týdnech dospěla parlamentní kriz

e do stádia, kdy parlament přestal fungovat.

 

Vleklá krize mocenské struktury českého státu

Hlavní příčinou tohoto stavu je však  vleklá krize  mocenské struktury českého státu. Ta je sice v podstatě dána starým Montesquieho systémem dělby moci  ve státě na tři složky  legislativu ( zákonodárnou moc představovanou dvoukomorovým  voleným  parlamentem )  exekutivu ( představovanou volenou vládou a jí podřízeným státním aparátem) a justici či jurisdikci ( představovanou státním zastupitelstvím a soudy, které by měly být na exekutivě nezávislé). Nejvyšší mocí ve státě je legislativa, dávající zákony, podle nichž by exekutiva měla  stát spravovat a justice a jurisdikce,  nezávisle na jiné mocenské složce ,  vykonává spravedlnost.

 

Takto ideálně však systém v Česku  zdaleka nefunguje.Ve volbách zvítězivší  strana se ujímá vlády s představou pocházející  z dob totality, totiž  že jí budou podřízeny všechny složky moci. Zákony si  tvoří prostřednictvím ovládnuté legislativy ( obě komory parlamentu jsou obsazovány na základě voleb, tedy   převahou členů vítězné  politické  strany či jejích koaličních partnerů), vládu tvoří rovněž převážně  členové vítězné strany ( rozhodně v klíčových ministerských postech)  a spravedlnost  se vykonává prostřednictvím justice ovládané přes ministerstvo spravedlnosti, které rovněž připadá vítězné straně. Tím jsou vytvořeny základní podmínky pro beztrestné  tunelování, privatizaci , prostě rozkrádání  státu , státních a veřejných financí a hmotných statků, podnikateli napojenými na politické stany ,  jednotlivé politiky a vysoké státní úředníky ze stájí politických stran. Jednoduše, klientelističtí podnikatelé prostřednictvím přemrštěných cen dodávek, pod politickým krytím vítězné strany ,  kradou a o lup se dělí se svými politickými ochránci. Kontrolní systémy, volby, opozice a média většinou nemohou na této situaci nic změnit. Mohou vyvolat  nové volby ( podaří-li se politické opozici prosadit v parlamentu  nedůvěru vládě) , ale situace se  jen opakuje v opačném gardu. Opoziční poslanci mohou interpelovat,média  kritizovat , ale ve stávajícím systému výkonu moci ve státě nelze nic změnit. Kauzy končí tiše zameteny pod koberec.

 

Ve stávající struktuře výkonu státní moci chybí jedena podstatná složka  každého funkčního systému – politicky nezávislá a tudíž   účinná kontrolní moc,  se kterou starý Montesquieu nepočítal, protože nemohl znát  společenské poměry moderního českého státu. Třísložková mocenská struktura totiž může fungovat jen v zavedených demokraciích , nikoliv tam, kde do politiky se vstupuje hlavně z důvodu osobního obohacení.

 

Existuje řešení?

Samozřejmě , možná jich existuje několik, ovšem to skutečně účinné musí vycházet z toho, že kontrolní moc ve státě  bude vykonávat entita finančně i  kariérně  nezkorumpovatelná  a etickopoliticky nevydíratelná, nemající jakékoliv napojení na žádnou stávající mocenskou či politickou strukturu českého státu a mající odvahu postavit se všem  tlakům na  podřízení se jakékoliv politické moci. Prostě, musí být nezávislá  na politických a mocenských strukturách  českého státu. Zkusme si vytvořit ,  alespoň teoreticky,  základní model takového systému státní moci.

 

  1. K výkonu kontrolní moci potřebuje být reprezentant výkonu nezávislé  kontrolní moci  ve státě vybavena jemu  podléhajícími kontrolními orgány vyjmutými z pravomoci politiků, především exekutivy. Jde o Nejvyšší kontrolní úřad, útvar  pro boj s organizovaným zločinem a korupcí v systému výkonu státní moci ve všech jejích složkách, finanční policie, kancelář ombudsmana. Tyto orgány vyhledávají a vyšetřují všechny kauzy, kde je podezření na tunelování státních a veřejných finančních zdrojů prostřednictvím nepřiměřených cen dodávek, netransparentní, protekční a  zkorumpované, prostě pro stát a obce  nevýhodné,    privatizace veřejného majetku,  velké daňové úniky a vyvádění financí získaných výše uvedenou činnosti z národního  finančního systému do zahraničních daňových rájů.

 

Aby bylo možno na základě zjištěných kontrolních nálezů postihnout spravedlivě viníky a sjednat nápravu ( především vrácení neoprávněně nabytých financí a majetku), musí se  pod ochranou představitele kontrolního systému nalézat  i klíčové funkce v justici a jurisdikci- nejvyšší státní zástupce, krajští zástupci , dozorující státní zástupci a předsedové Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, možná i další .  Prostě nemohou spadat pod pravomoc exekutivy, to je volených politiků. Nemohou být přes ministra spravedlnosti dosazeného vítěznou politickou stranou odvoláváni z případů, které jim byly svěřeny. Vykonávají tak spravedlnost zcela nezávisle pouze podle platných zákonů.

 

  1. Tento senát se skládá z občanů, kteří se do funkce senátorů nedostávají volbou, přes různobarevné partajní knížky, ale pouze  na základě osobních  odborných  a morálních vlastností. Funkce senátorů by měla být vázána na dosažení funkce představitele významných společenských institucí. Při dosažení této pozice se její představitel automaticky stává  neplaceným senátorem, neboť jeho plat nese v nákladech  instituce, jejímž je představitelem. Těmito institucemi by měly být významná profesní sdružení, významné hospodářské komory, kulturní a vzdělávací instituce, církevní instituce, mediální instituce atd. Zatímco poslanecká sněmovna je obsazována na základě politického klíče představovaného partajně klientelistickou demokracií, senát by byl obsazován apoliticky   na nejdemokratičtějším principu čistě občanské samosprávy, tedy prokazatelných   individuálních schopností. Předešlo by se tím politickému  lobbingu a zákonným paskvilům vycházejícím z poslanecké sněmovny. Za každým senátorem totiž stojí rozsáhlý tým odborníků, který může posoudit návrh zákona vzešlého z poslanecké sněmovny.

 

V době finanční a hospodářské krize jako je nyní by měla být z pravomoci politiků ( vlády) vyjmuta i funkce ministra financí a to na dobu, dokud nebude dosaženo kritérií masstrichtské dohody pro schodek státního rozpočtu a dluh. Tato funkce by měla být pod ochranou představitele kontrolní moci.  Ministr financí navrhuje vyrovnaný rozpočet včetně umořování státního a veřejného dluhu a  parlament může jen zvyšovat příjmy a šetřit na výdajích , případně přelévat peníze mezi různými rozpočtovými kapitolami tak, aby nedošlo k porušení  rovnováhy.

 

Demokratická monarchie

  1. Mocenský systém demokratické monarchie úspěšně funguje přibližně v jedné třetině členských státu Evropské unie,  i když v každé z těchto zemí má poněkud jiné poslání, jiné povinnosti, ale především pravomoci. To odvisí od historického vývoje té které země. V Česku by musel být z ústavy vybaven takovými pravomocemi, aby odstranil největší zlo naší doby. Korupci , tunelování a rozkrádání majetku vytvořeného občany této země. Rozkradená aktiva pak chybí v penzijním ,  zdravotním a sociálním   systému, ve vědě, školství, státní správě, zemědělství, dopravě, výstavbě infrastruktury státní i obecní  atd.Handrkujeme se o miliony, možná nějakou tu miliardu, ale stovky miliard byly vyvedeny z národního finančního systému a uloženy v daňových rájích.

 

Společenská krize

  1. A pokud  existuje ( např. monarchistická strana Koruna Česká, Placákovo monarchistické hnutí atd.) bojí se omezit politickou zvůli , aroganci a ignoranci velkých  partají.  Všichni kritizují, ale nikdo nepřichází se zásadním, to je systémovým řešením, které by mohlo   výkon moci těchto morálně profláknutých partají omezit. Těším se proto na návrh lepšího řešení. 

 

 

Ing.Václav Makrlík

ekonom, politický spisovatel a publicista

Václav Makrlík

Václav Makrlík

Václav Makrlík

Chci psát na politické a ekonomické téma, zamýšlet se nad možnostmi nápravy současné politické situace a eroze státních struktur.

Absolvent Vysoké školy ekonomické, působil v ekonomických, manažerských a diplomatických pozicích. Nyní v důchodu publicista a spisovatel, člen monarchistické strany Koruna Česká a Unie evropských federalistů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora