Jednotná měna – euro – rizikem nestability a cyklických krizí?

sobota 17. červenec 2010 11:22

Tato myšlenka tvoří osu textu analytičky LN  Lenka Zlámalové „Elity s instinktem účetních“. (LN 13. 7. 2010). Je to zjednodušený a jednostranný výklad někoho, kdo nikdy nebyl ekonomem podniku s uzavřeným reprodukčním cyklem   spočívajícím zjednodušeně  v nákupu  materiálu (případně na úvěr), výroby (případně na provozní úvěr) a odbytu (případně i ve vlastní maloobchodní síti). Vidět realizaci reprodukčního cyklu kapitálu pouze přes peníze (úvěr a úrok) je vidění typické pro mladé teoretiky odchované pouze finanční problematikou cyklu.

Peníze samy o sobě však nejsou  jedinou, dokonce ani nezbytnou,  podmínkou reprodukčního cyklu  (chcete-li podnikání),  neboť  se dají půjčit. Nezbytnou podmínkou výroby je  však odbyt zajišťovaný poptávkou. Z teoretiků ( analytiků) podobných L. Zlámalové se dělal legraci již G. B. Shaw, když ve své stati „Finanční záhady: bankovnictví“ napsal v souvislosti se snahou britské vlády vrátit se po první světové válce ke zlatému standardu libry „Vláda musila obrátit na čtyráku a ujistit voličstvo, že jsou papírové peníze právě tak dobré jako zlaté mince, jsou –li jen kryty zbožím ..., ale opět nemohli naši státníci podat bližší vysvětlení, protože nerozuměli té otázce; a guvernér anglické banky sám přiznal, že peněžnictví nerozumí, což nijak nepřekvapovalo, neboť pouhé peníze beze statků, díváme-li se na ně jako na samostatný zvláštní problém, jsou prostě nesmyslem a nikdo na světě jim nemůže porozumět.“.

Ale zpět k textu L.Zlámalové. „ Němci stále upevňují svojí pozici mistrů ve vývozu „ – nikoliv v důsledku eura , ale  proto, že vyrábí zboží ( strukturou i kvalitou), po kterém je ve světě poptávka. Svědčí o tom skutečnost, že vývozy převážně  nesměřují do eurozóny či EU, ale na světové trhy. Euro tudíž není „ rizikem nestability a stále se opakujících krizí“, ty zde totiž  byly již dvě století před eurem v dobách, kdy hranice,  nejen v Evropě, ale v celém světě,  byly téměř neprodyšně uzavřeny celními a kvantitativními restrikcemi,  a  samozřejmě národními měnami směňovanými v příslušných kurzech.

„Když Německo stagnuje a Irsko roste o 11 procent ročně, nikdy jim nemůžou sednout stejné měnové podmínky“ – Německu jako saturované zemi , tudíž s minimální vnitřní  poptávkou, a s Irskem nesrovnatelnou ekonomikou, vůbec Irský růst nevadí. Pohled  nebere v úvahu existenci volného trhu EU a potřeby nejen Irska, ale všech zemí EU,  přiblížit se ekonomicky nejsilnější zemi Unie nejen ve výrobě, ale i ve spotřebě . Pak si lze, není –li poptávka, dovolit na čas i stagnaci, k čemuž může dojít v současnosti při snížení poptávky z důvodu bankovních restrikcí a omezován výdajů státního rozpočtu s cílem likvidace státních dluhů. Měnové podmínky se tak stávají stimulem vyrovnávání rozdílů mezi členskými zeměmi EU.

„Rychlý růst sebou přináší inflaci“ – platí  na nesaturovaných trzích. „Jen hlupák by si nepůjčil, když mu za to platí“- to je skutečně hloupé . Jako podnikatel bych si nikdy nepůjčil, i kdyby mi za to platili, pokud bych neměl zajištěný odbyt, tedy pokud by neexistovala po mých produktech poptávka.

Proč bych měl vyrábět? To skutečně nechápu, ale možná mi to L.Zlámalová vysvětlí. Španělští developeři, stejně jako američtí, se dostali do problémů proto, že v důsledku všeobecné hospodářské krize z nadvýroby v saturovaných vyspělých ekonomikách od USA, přes EU až do Japonska,  ztratili jejich klienti  práci a tím schopnost nejen nakupovat, ale i splácet, a developeři nebyli schopni splácet svým věřitelům ( bankám) úvěry, s jejichž pomocí vybudovali „ betonové čtvrti kolem Madridu „ a v USA rodinné  domky. To se netýká spořivého Německa , které je schopno  i výstavbu elektráren ve světě ( firma Siemens)  realizovat na principu BOT ( built, operate, transfer) , tedy bez bankovního úvěru, který navyšuje  cenu,  a bez nutnost záloh a dílčích plateb od zákazníka.“

Německo se rychle otřepe z krize a začne prosperovat, zatímco Španělé a Irové se budou propadat do recese“ – ale to nikoliv kvůli euru a úrokovým sazbám, ale především kvůli tomu, že po německém zboží je na rozdíl od zboží irského a španělského poptávka na světových trzích. Euro již de facto v důsledku hospodářské a finanční krize devalvovalo vůči všem hlavním měnám, ale díky své schopnosti vyrábět žádané zboží z toho profitovali především Němci a my jako jejich subdodavatelé.

Václav Makrlík

Václav Makrlík

Václav Makrlík

Chci psát na politické a ekonomické téma, zamýšlet se nad možnostmi nápravy současné politické situace a eroze státních struktur.

Absolvent Vysoké školy ekonomické, působil v ekonomických, manažerských a diplomatických pozicích. Nyní v důchodu publicista a spisovatel, člen monarchistické strany Koruna Česká a Unie evropských federalistů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora